Jak odcházet od dítěte bez pláče

Když jsem jednoho dne odvážela děti k babičce a dědovi na víkend, napadlo mě, jaký je vlastně nejlepší způsob, jak se s dětmi rozloučit, když je necháváme u prarodičů, tetiček, ve školce…?

Když holky začaly vnímat, že odcházíme, mizeli jsme potajmu. Moc dobře jsme ale věděli, že to takto nejde. Takže jsme začali postupně. Nejprve jsme odcházeli, tak, aby nás viděly, že jdeme pryč , pak nám mávaly za oknem, babička jim vždy řekla, kam jdeme. Nakonec jsme ale dospěli k metodě, že jim vždy dopředu řekneme, že odcházíme a kam, že budou nějakou dobu bez nás u babičky a také důvod, proč nemůžeme být s nimi. Pravda, převážně říkáme, že jdeme do práce nebo na nákup, ono se dvouleťáčkům špatně vysvětluje, že jedeme někam bez nich.  Důležité ale je, že to jsou pojmy, které děti chápou docela brzy a dokáží tedy zůstat s někým jiným.

Většina rodičů již zažila scénář plačícího dítěte, kterému se nelíbí, že odcházíte, prosí, ať zůstanete doma. Dítě cítí úzkost, vy se cítíte provinile, že jej opouštíte. Tímto si v jakékoliv, ať mírné, či větší formě projde každý rodič. Jak ale předejít těmto scénářům?

Kdy dát dítě poprvé na hlídání prarodičům, tetičkám je asi dost individuální. Je pravda, že my jsme nikdy problém neměli, nicméně naše holky byly s prarodiči od narození ve styku minimálně jednou týdně, celý den, kdy jsem byla přítomna i já. Takže, když začaly rozeznávat tváře, nebyly jim prarodiče cizí. První noční hlídání, vlastně i denní, jsme měli po šestinedělí, kdy jsme šli spolu s manželem oslavit jejich narození. Bohužel jsem nemohla kojit, ale v tomto ohledu to byla jakási forma svobody.

Úzkost odloučení začíná kolem 8 měsíce. V této době malé děti dokáží pochopit, že jsou rodiče samostatní jednotlivci a mohou odejít, ale nedokáží pochopit koncept, že se rodiče vrátí. Vaším úkolem je pomoci jim pochopit, že když odejdete, zase se vrátíte.

Pří loučení s dítětem je dobré mít zavedený rituál (polibek a pohlazení, polibek a zamávání, objetí…). Záleží na vás, co bude vyhovovat vám a dítěti. Čím dříve a čím častěji tento rituál budete praktikovat, tím dříve dítě bude chápat, že se zase vrátíte.

Pokud nemá vaše dítě problém, že zůstává samo na hlídání i bez rituálu rozloučení, zkuste zauvažovat, že ho přeci jen zavedete. Bude se vám hodit, až začne dítě navštěvovat školku, školu.

Pokaždé, když se rozloučíte, řekněte svému dítěti, proč odcházíte a že se vrátíte. Můžete jednoduše říci „maminka bude s tebou později, teď musí do práce, lékaři, na nákup“. Je důležité, aby dítě slyšelo a nakonec i pochopilo, že se rodiče vždy vracejí.

V neposlední řadě se nenechte zlákat zpět, když za dveřmi slyšíte pláč. Pokud se vrátíte, dítě bude plakat i příště. Pokud své dítě svěříte na hlídání jakékoliv osobě, máte v ní důvěru, že s ní bude v pořádku, tak jí i důvěřujte, že dokáže dítě zaujmout a zabavit tak, aby již neplakalo.

Myslím, že je jedno, jakým způsob odcházíte, ale důležité je, aby dítě vědělo, že bude bez vás, aby vás za nějakou dobu nehledalo. A pokud se rozloučíte pusinkou, objetím a zamáváním, bez slziček, bude Vás to nejen hřát u srdíčka, ale budete i odcházet s pocitem klidu.

=========
Jak vychovávat děti
Křik není řešení