Křik není řešení

Proč křičíme na děti? Jde stále o jeden a ten samý scénář, který se odehrává dokola. Dítě dělá něco, co by nemělo – rodič se naštve a křičí, dítě se vzteká, křičí také, pláče…

Víme, že bychom neměli křičet, že to není žádná reakce, nechceme zlomit vztah mezi rodičem a dítětem.  Přesto jsme ale někdy na konci sil. Naše dítě i nadále vykazuje negativní chování a tím nám způsobuje stres. Náš krevní tlak a srdeční frekvence stoupají a je těžké nespadnout do módu „rozzlobených rodičů“.

Problém není jen to, že křičení není hezké. Víme to. Děti se ale zároveň cítí špatně.

Když se děti chovají neposlušně, obvykle se cítí trochu špatně. Pak, když přijde maminka nebo tatínek a začne zvyšovat hlas, křičet, děti začnou odvracet svoji frustraci právě na rodiče.  Nemyslí na to, co je dostalo do problémů, najednou jsou rodiče necitliví, ti, kteří nemají pravdu. A pokud na ně začneme křičet, nebudou se moc mýlit.

Křik nepomůže dětem přemýšlet o jejich volbách a rozhodnutí. Tak co tedy dělat? Zkusme empatii s laskavými, ale pevnými omezeními.

Na začátku si stanovte jasná pravidla (nemůžeš to… , protože…. pokud to nedodržíš, tak…). Můžeme být stále empatičtí, když děti poruší domluvená pravidla, ale zároveň by měli nést důsledky. Aby se vaše dítě soustředilo na vlastní rozhodnutí, je dobré vyjádřit upřímnou empatii a nechat je cítit jejich pocity. Vyjádřit jim jistou míru pochopení, ale zároveň s tím přinést vysvětlení, proč tomu tak je. (chápu, že se ti nelíbí, že jdeme teď domů, ale ty psi nedodržel … ).

„Pokaždé, když používáme empatii, mozkové úvahy našich dětí se zapnou. Pokaždé, když přinášíme hrozby nebo hněv, jejich úvahové mozky vypínají. Empathy otevírá mysl k učení.“ Love and logic

Je těžké udržet vždy chladnou hlavu, ale pokud se nám to podaří a naučíme se pracovat a komunikovat s dětmi, můžeme zachránit budoucí společné vztahy..

=========
Školka od dvou let – ano nebo ne?
Relaxační chvilka (nejen) pro maminky