Můj první týden v pracovním procesu

Tak a máme za sebou první týden, kdy chodím do zaměstnání. Musím říci, že utekl velice rychle a myslím, že jsme ho všichni, včetně našich dětí, zvládli dobře. Ano, jeden týden nic neznamená, člověk má ještě stále plno elánu a odhodlání, ale zároveň si uvědomujeme, že to není přechodná doba…

Holky musí vstávat v 6 hod, ale popravdě, budila jsem je jen jednou, jinak vstávají ještě dřív, než já 😀 . Musím říci, že máme neskutečné štěstí, že do školky chodí již od února a hlavně, že se jim tam líbí. Každé ráno se loučíme pusinkou a máváním z okna, kdy holky čekají, dokud nenasednu do auta a zamávám jim ještě z auta, následně si pak běží hrát. Nemyslete si, také máme scénky, většinou, že maminka nejde do práce, nemusí do práce.. Ale, musíme být silní a neukázat, že nám je také líto, že s nimi nejsme, že jsou svěřeny do skvělých rukou školičky.

Vždy jsem si říkala – nejdříve kariéra, zajištěná rodina, následně děti. To se jaksi nepovedlo, ale to je jiný příběh. Ale nyní vidím, že mě má kariéra snad teprve čeká. Nevím, zda je to prostředím, tím, že mám práci blízko domova nebo prostě jen tím, že mě daná problematika, se kterou se budu setkávat a denně řešit, chytla natolik, že její studium mi jde samo (alespoň zatím).

Zatím to je tak, že i když mám práce a učení hodně, svým způsobem si v práci odpočinu od dětí, od prostředí doma a čerpám jakousi energii z vesmíru, která mě doprovází po zbytek dne. Jen doufám a přeji si, aby to takto vydrželo i nadále..

Obavy mě provázejí stále, to v nejmenším nepopírám, je mi líto, že holkám nemohu věnovat tolik pozornosti, jako předtím, ale mělo a má to tak být.

=========
Přijímejte první, co se vám nabídne
Vše začíná v hlavě