Můj život

Vše začíná v hlavě

Vše začíná v hlavě – tak tuto větu jsem neměla do nedávna ráda, spíš jsem jí nemohla přijít na chuť, ačkoliv jsem věděla, že je to naprostá pravda. Stále jsem nemohla přijít na to, jak tu změnu provést, ať jsem dělala, co jsem uměla..

S příchodem dětí jsem zkoušela jíst stejné jídlo jako ony – zeleniny, polévky apod. Nicméně to, že jsem následně za rohem do sebe rychlostí blesku (aby to neviděli děti) nasoukala sušenku, mělo za následek pouze to, že jsem neměla chuť na zeleninu, při pomyšlení, že ji pozřu se mi sevřel žaludek.

Proto, mimo jiné, je mou velkou motivací a zároveň cílem naučit děti jíst zeleninu a ovoce a to opravdu nenásilným nátlakem v podobě, že vše budu jíst před nimi, aby pochopili, že je to zcela normální, dobré a sami budou chtít zkoušet. Kdo jiný, než rodiče jsou největším vzorem pro své děti, že!

Proto jsem začala hledat cestu a pomoc od druhých, především s tím, abych si vše srovnala v hlavě.

Bude tomu dva měsíce, co jsem začala svou fyzickou, ale i psychickou proměnu, protože obě spolu velmi úzce souvisí. Neříkám, že se jedná o první změnu jídelníčku, první pokus o návrat k váze a fyzickému vzhledu, se kterým bych byla spokojena. Vždy byl začátek plný odhodlání, plný elánu, ale nejdéle do týdne bylo první zaškobrtnutí a následně šlo vše rychle z kopce dolů…Nedokázala jsem pozřít žádnou zeleninu ani ovoce… Říkala jsem, že nemám vůli dodržet jednoduchý jídelníček, čímž jsem se shodila psychicky a následně nabírala i dvojnásobně rychleji na váze.

Drtivou část mé dospělosti jsem nejedla skoro vůbec a to z důvodu, že přiberu. Až do jedné události, kdy mi můj mozek změnil cíle, směr, myšlenky, přesvědčení prakticky z minuty na minutu a já oslovila Veroniku Cemperovou s pomocí o změnu životního stylu. Ano, cíl je i shodit (ne málo) kilogramů, ale hlavním cílem je být zdravá, cítit se dobře, mít plno energie na děti, rodinu, na práci, koníčky, ale i odpočinek. Jsem vděčná za pochopení, že to co jíme neskutečně ovlivňuje naše zdraví, naši energii a celkově nás samotné.

Během dvou měsíců, co se snažím žít na principu Low Carb jsem mnohé pochopila. Především to, že i když budu jíst zdravě, ale stále málo, je to špatně. Pochopila jsem, jaké potraviny jsou pro mé tělo a zdraví vhodné, důležité a které naopak ne. Vyzkoušela jsem spousty receptů, které byly a jsou lákavé, nové pro celou rodinu a hlavně mě to baví. Když nemám čas vařit, nestíhám, dám si salát na jakýkoliv způsob s masem, rybou, vajíčkem apod., jindy zkouším nové velmi zajímavé recepty. Cítím se skvěle, plná energie. Dva měsíce jsem se s Low Carb seznamovala, měla jsem zaškobrtnutí, zaseknutí, ale ne, jak tomu bylo dříve, rychle jsem se zase zadaptovala a vše je tak, jak má být. A co se týká zeleniny a ovoce – nemám vůbec problém s jejich konzumací, ba naopak – jídlo typu Mc´Donalds mě dříve „uspokojovalo“, nyní mi nic neříká. Sama nevěřím, že tomu tak je, ale je to skvělé a ve finále naprosto jednoduché – jíst ty správné potraviny a tohle vše přijde samo.

Je přede mnou ještě dlouhá cesta, očekávám překážky, ale zároveň očekávám, že budu každým dnem vůči nim silnější a odolnější.

A můj nejoblíbenější salát je s uzeným lososem, slunečnicovými semínky a směsí listových salátů, mňam. 🙂